Přeskočit na obsah
Jakub Zvelebilpíšu a vyprávím příběhy pro děti

Pět vteřin, ke kterým pak dopíšu celý příběh

Hrdina se nemusí polepšit. Ale něco se v něm musí pohnout.

Příběhy vymýšlím tak, že nejprve hledám myšlenku, emoci, kterou chci sdělit. Inspiraci hledám ve svém životě a v situacích, které okolo mě řeší děti nebo rodiče.

Pak hledám jednu chvíli. Storyteller Matthew Dicks jí říká pětivteřinový moment. Představte si hrdinu, který se celý příběh bojí tmy. Na konci drží poslední lucernu a zjistí, že kamarád zůstal v lese. Pět vteřin stojí na kraji cesty. Pak se otočí a vrátí se pro něj. To otočení je maličké, ale nese celý příběh.

Hrdina se přitom nemusí polepšit. Může něco pochopit a ještě podle toho neumět jednat. Nemusí být ani milý. Důležitější je, abychom rozuměli, proč dělá, co dělá.

Emoce nemá být cedulka. „Medvěd byl smutný“ je informace. Příběh začíná, když medvěd prostře dva talíře, chvíli čeká a pak jeden zase uklidí.

A poučení nechávám vyrůst z děje. Když ho na konci ještě dlouze vysvětlím, je to jako přesolit dobré jídlo těsně před podáváním. Hlavně ale musí příběh bavit. Dětské „ještě jednou“ mi o něm řekne víc než jakákoli nálepka.